Jak dopadl váš adventní kalendář? Část II. Dinner table questions

První článek o tom, co přinesla adventní výzva se týkal významu a hodnoty obdarování. Dnešní článek, který jsem nazvala záhadně Dinner table questions, rozvíjí reflexi našeho prožívání a záměrů a toho, jak se v našich vztazích manifestují směrem ven. Proč takový název, to vám bude za chvíli zřejmé.

Přeneste adventní poznání do zbytku roku

Můj záměr z adventního kalendáře mi zůstává ležet v hlavě a dál se mi připomíná – „Chci vzpomínat na to, co jsme spolu zažili.“

Tento odkaz vnímám jako to nejhodnotnější, co jsem si ze své adventní výzvy odnesla.

Poznávacím znamením adventu je radostné těšení se, ale i hektické přípravy – mít vše hotové, dokonalé, připravené, zabalené, nazdobené. Jakoby se díky tomu měla ta námi očekávaná radost ve všech probudit, jakoby měla přijít někde zvenčí, když to všechno budeme mít takhle pěkně nachystané.

Jenže pod nánosem všeho toho, co můžeme a měli bychom “mít”, zavaleni tím, co se leskne, třpytí a bliká, tím, na co si můžeme sáhnout, co můžeme sníst a co se díky všem těmto charakteristikám zdá být jaksi reálnější, už nezbývá prostor pro obyčejné „být“, pro naši pouhou, živou a vědomou existenci.

Nejsme přítomni.
Energie na to, chovat se k sobě pěkně, jakoby už nezbyla.
Nevyzařuje z nás klid, ale nervozita.
A když vánoční období končí, v našich nitrech se rozprostírá jakási hořkost, vyčerpání, smutek a zklamání, že to nebylo ono…
…že při rodinném setkání u svátečního stolu
chyběla ta radostná jiskra v oku, kterou jsme všichni očekávali .


Kvůli čemu to nebylo ono?

Všechno máme, ale společný čas trávíme vedle sebe, ne spolu.
V našich mezilidských vztazích je prázdno.


Prázdno, které se manifestuje skrze úhybné manévry, úsečné pokyny a prázdné nebo raději žádné konverzace. A přitom je to právě společná konverzace, kterou vnímám jako čas strávený společně, se společným záměrem – vnímám tě, slyším tě, zajímáš mě.


Věřím tomu, že nám naše mezilidské vztahy nejsou ukradené a že bychom se v nich rádi cítili lépe, vřeleji, vítáni a přijati (takoví, jací jsme – bez podmínek o tom, jak bychom se měli chovat nebo jaké bychom měli mít názory).

Věřím tomu, že bychom chtěli, aby se druzí cítili v naší přítomnosti stejně tak – hezky a vřele přijati.

Jenže pokud se rok co rok (návštěvu co návštěvu) motáte v těch stejných scénářích, které přináší tak akorát hádky, jak na to, kde ten začarovaný kruh přetnout?

Nezbývá vám nic jiného než začít u sebe – u svého zájmu situaci změnit a u svého zájmu hledat řešení.


Myslím si, že to není tím, že bychom už opravdu na konci roku neměli potřebnou energii se zajímat.

Myslím si, že jen nevíme jak na to, že v sobě tu dovednost ptát se a zajímat se nepěstujeme. A ruku v ruce s tím nepěstujeme ani schopnost se zájmem naslouchat.

Zato máme velmi dobře vypěstovanou schopnost hádat se o to, kdo má pravdu :-)


Jenže o čem se spolu máme bavit, když se desítky let známe…

Opravdu si myslíte, že se nemáte se o čem bavit? Nebo už po těch letech nemáte zájem se spolu bavit?

Opravdu si myslíte, že už o svých příbuzných všechno víte a že se není co zajímavého dozvědět?

Pokud zájem máte a jen nevíte jak na to, jsou to právě společně strávené chvíle u večeře (oběda, kávy – doplňte si své), kde máte čas i prostor začít znova pěstovat schopnost se zájmem se ptát a se zájmem naslouchat.

A právě proto dinner table questions – zkuste dopředu popřemýšlet, co byste se rádi dozvěděli, co byste rádi vy sami pověděli ostatním a třeba by vás jen potěšilo, kdyby se zeptali. Příprava vám příště usnadní poprat se s rozpačitým tichem, až si budete říkat “o čem se spolu máme bavit, když se desítky let známe…”

Foto zdroj: https://www.instagram.com/katering.cz/

Napadají mě tyto příklady:

Znáte například sny a přání svých blízkých?
A vědí oni o tom, o čem sníte vy?
Víte, na co se v příštím roce těší?
Nebo jestli mají nějaký nápad, který by rádi realizovali?


Co víte o jejich životě?

Na jakém nejzajímavějším místě v životě byli?
Jaký moment jejich života, nějakým zásadním způsobem změnil jejich pohled na svět?
Zažili někdy v životě nějaké osudové setkání? Jak ovlivnilo jejich další život?


A co otázky typu kdyby…

Kdyby mohl poslední týden/měsíc/rok proběhnout znova, co by udělali jinak?
Kdyby nezáleželo na financích a časových možnostech, kam by rádi jeli na dovolenou a co by tam dělali? 


Troufli byste si odhadnout jejich odpověď?

Samozřejmě. Nevhodná otázka může přinést, stejně jako nevhodný dar, spoustu rozličných reakcí, jste připraveni jim čelit?

Pokud máte dostatek odvahy, zkuste příště na otázku:

„Co chcete pod stromečkem?“


odpovědět:

„Děkuji, to je hezké, že mě chceš něčím pěkným obdarovat a záleží ti na tom, aby se mi to líbilo. Já mám aktuálně pocit, že nic nepotřebuji / netoužím po ničem konkrétním. Jak by se ti líbilo tentokrát dárek vynechat a prostě se jen sejít u svátečního stolu a povídat si? Přines místo dárku nějakou zajímavou otázku, díky které se jeden o druhém něco dozvíme.“ :-)

Simona Dosedělová
Mým posláním je zpřístupňovat cestu k porozumění životu. ♥ Pomáhám svým klientům nacházet rovnováhu mezi prací a osobním životem a dát prostor radosti, která se někdy zdá být zakázaným ovocem. ♥ Jsem průvodcem na životních rozcestích, když ve vztazích chybí pochopení a laskavost. A jsem ve své přirozenosti spíš řešitel než ten, kdo vyčkává. Zastávám variantu komunikovat spolu důležité věci, i přestože jsou nepohodlné, než se před nimi schovávat a nechat je hnít. ♥ Jsem koučka a lektorka. ♥ Napsala jsem pro vás eBook ZDARMA Minikouč do kapsy >>Více se o mně dozvíte zde >>
Komentáře