Simona Dosedělová

holistická koučka, lektorka sebekoučování

Lidem, kteří jsou v neustálém spěchu a napětí,
pomáhám v životě nahradit stres smyslem a radostí.

Nacházíme spolu cestu z ne-času,
ze života, ve kterém vítězí slova "nestíhám a nemám čas".

Cílem naší spolupráce bývá najít
cestu k radostnému a smysluplnému životu
a ke schopnosti vytvářet a udržovat mezilidské vztahy,
kterým nechybí pochopení a laskavost.

A protože vím, že často dřív hledáme odpovědi po vlastní ose,
než si řekneme "možná by to bylo fajn s někým probrat",
věnuji se problematice sebekoučování.  

Vedu k osvojování sebekoučovacích schopností,
jako kompetencí moderního člověka. Vysvětluji, proč jsou užitečné,
jak uplatňovat seberozvojové nástroje sám na sebe
i jaká úskalí to obnáší.

Můj příběh

Změny i nečekané situace,
přijímám s klidem.

Snažím se porozumět a pak až reagovat.

Ve svém rozhodování se cítím svobodná,
protože vím, že je to na mně,
na co a jak budu nebo nebudu reagovat.

Ze svého slovníku jsem vypustila výrazy
"Nemám čas! Nestíhám!"

Žiju tak, abych nezapomínala na hodnoty, které jsou pro mě v životě důležité a věnuji pozornost tomu, jak zacházím se svým časem a energií.

Sousloví Work Love Enjoy se stalo mým symbolem pro život naplněný smyslem, láskou a radostí.

Klidu, vyrovnanosti a nadhledu jsem se musela naučit.
A zbavit se napětí, nervozity, neustálého spěchu, stresu, obav, dokazování své hodnoty a snahy všem se zavděčit,
to chvíli trvalo.

V zajetí přesvědčení, nároků a domnělých očekávání

Tuším, že příběh mnoha z nás bude v tomto podobný. Žila jsem v zajetí přesvědčení, že hodnotného člověka ze mě dělá odvedená práce, že odpočinek si musím zasloužit (nejdřív práce, zábava “až pak”), že cokoliv mám udělat, musí být perfektní, bezchybné, dokonalé, že selhání se nepřipouští a taky, že lásku a dobré vztahy získám ustupováním a vycházením vstříc.

Pro mě to byl nenápadně se tvářící toxický koktejl, který vyčerpal všechny mé síly,
na pár let mě uvěznil v manipulativním vztahu plném agrese a připravil o radost ze života.

V nastavení "hodně makat, abych to v životě někam dotáhla", jsem se denně ohlížela přes rameno, jestli splňuji nároky, které jsou na mě kladeny. A pod tlakem těchto nároků a očekávání jsem nakonec poslušně pochodovala v uniformním rytmu s ohnutými zády a sklopenou hlavou - v zaměstnání i ve vztazích.

Můj život pohltila práce a já díky tomu ztratila volný čas, přátele i úsměv. Nejdřív to byly dvě vysoké školy, které jsem "nutně musela" studovat současně. K tomu jsem neváhala přidat noční brigádu. Později jsem si při práci pořizovala další pracovní úvazky, které vyplnily večery po práci a víkendy. "Nemám čas" byla moje nejčastější odpověď na cokoliv - na rodinné oslavy, na kafe s kamarádkou, na sport, kulturu, na spánek.

Vztahy, které mi zbyly, jsem měla navázané s podobně smýšlejícími lidmi, s těmi, co jsou nároční, zaneprázdnění a chtějí toho v životě hodně dosáhnout.

Jedním z nich byl i můj tehdejší partner. Na první pohled inteligentní, charismatický, zábavný muž, který uměl dělat dobrý dojem. Současně ale také muž, který mi představil svět neuvěřitelných příběhů a lží, které dokázal prezentovat tak věrohodně, že o jejich pravdivosti nikdo nepochyboval. Muž, který mi ukázal svět, kde vládne alkoholová závislost, nepředvídatelná nálada, výbuchy vzteku, ponižování a agrese.

Poznala jsem, jak snadné je podlehnout manipulaci a ztratit sama sebe ve vztahu, který se nekontrolovaně houpe nahoru a dolů a zjistila jsem, jak složité je z takového vztahu uniknout a znovu vytyčit hranice osobní svobody a identity, které mezitím téměř zmizely.

Dnes se dívám zpátky a všechno je jinak.

Vím, o co se v životě můžu opřít a svůj úsměv mám dávno zpět :-) 

Chvála chybám a novým začátkům

Z manipulativního vztahu, který mi dennodenně podrážel nohy i sebevědomí, se mi podařilo utéct, ale odnesla jsem si s sebou slušnou dávku sebeobran, které narušovaly moje další vztahy i normální fungování. A protože jsem moc nerozumněla tomu, co se děje a nevěděla, co s tím, soustředila jsem zase ještě víc pozornosti na práci.

Můj život se postupně scvrknul na ranní a večerní hygienu, trochu spánku, práci a spoustu nezdravých reakcí v partnerském soužití. Žila jsem tenkrát krátce s novým přítelem a až když hrozilo, že se náš vztah rozpadne, donutilo mě to hledat způsoby, jak si uspořádat svůj život, abych vedle práce zvládala i žít, abych zachránila náš jinak pěkný vztah a našla nadhled a klid.

Nastoupila jsem tenkrát na cestu terapie, abych prozkoumala hlubiny vlastní duše. Od té doby jsem už ušla pořádný kus cesty. Spolupracovala jsem s kouči a nakonec sama prošla výcvikem. Navázala jsem na studium psychologie a dál studovala účinné způsoby práce se svou vlastní myslí, emocemi i energií. Zkoumala jsem podstatu naší osobnosti, proč se chováme, tak jak se chováme, na základě čeho se rozhodujeme, i co nám v rozhodování někdy brání.

Postupně jsem oprašovala své vlastní hranice, které zavály nánosy zákazů, příkazů a strachů, domnělých očekávání a všeho toho, co jsem předpokládala, že musím a měla bych. Sbírala jsem poztrácené kousky toho, kdo jsem.

Dnes vím, že není potřeba si nic vyčítat, protože tady stojím, ohlížím se zpátky, chápu, že to nebylo dobrý, ale je to za mnou. V každém začátku něčeho nového je dvojí příležitost, jak naložit s tím, co s sebou táhneme z minulosti.

  • 1
    Minulost se může stát doživotním prokletím, které pronásleduje a připomíná, jak jste v životě selhali.
  • 2
    Minulost se taky může stát zdrojem síly, který připomíná, že jste to byli vy, kdo řekl dost a díky komu se dnes zase usmíváte.

Vybrala jsem si druhou variantu. Pochopila jsem, že chybujeme všichni a že je to v pořádku. 
Není ale v pořádku za sebou své chyby táhnout, pořád dokola si je vyčítat a stavět na tom svou budoucnost.

Pochopila jsem, že všechny chvíle v našem životě, mají potenciál být skvělým učitelem.

Work Love Enjoy

Jsem vděčná za to, že jsem poznala úzkost a beznaděj, díky nim jsem totiž objevila zapomenutou krajinu štěstí, spokojenosti a vděčnosti.

Okamžiky, kdy mi docházela síla a všechno kolem se hroutilo, dovolily mému vnitřnímu hlasu šeptat: bude to tak, jak já budu chtít. Byly to okamžiky, které mi dovolily doufat ve změnu a happy endy.

Ale až to pověstné tvrdé dno mi jasně ukázalo, že doufat je na nic, pokud tam zůstanu sedět.

Rychle mi došlo, že věci naberou takový směr, jaký jim dám, a že to není alchymie, ale převzetí zodpovědnosti.

Být šťastný je opravdu rozhodnutí, ne náhoda.
Pokud chcete radost v životě zažívat, nečekejte, že vám ji někdo nadělí,
jděte jí naproti, vytvářejte ji.
Je to důležité!

My se totiž někdy tváříme, že úsměv a radost jsou
takové doplňkové věci v životě. Že s nimi je život fajn,
ale jsou tady přece důležitější věci.
Život je vážný a plný starostí a zodpovědnosti a to je tíha!
To je... ale s úsměvem se všechny ty starosti a zodpovědnosti lépe zvládají.

Úsměv a radost jsou projevy živé energie. 
Když nám chybí, náš životní příběh nemůže být zdravý. Postrádá šťávu, je smutný, šedý, prázdný.

Naši životní spokojenost ovlivňují především tři oblasti:

práce, které se věnujeme,
vztahy, které žijeme,
a to jak odpočíváme a dočerpáváme energii,

A sousloví Work Love Enjoy se tak stalo mým symbolem, pro život naplněný smyslem, láskou a radostí.

Přála bych si, aby smysl, láska a radost doprovázely všechno, čemu svůj životní čas věnujete,
protože kde tyto tři elementy chybí, tam trpí vztahy a bolí duše.

Integrace namísto hledání rovnováhy

Když se snažíte nastolit rovnováhu, znamená to, že proti sobě stavíte dva světy, které si navzájem konkurují (např. práci a rodinu nebo svůj volný čas a čas s rodinou) a to vede vždy do začarovaného kruhu nerovnováhy, hledání priorit, upřednostňování jednoho nebo druhého, a tedy k pocitům stresu, frustrace a nespokojenosti.

Práce i rodina i volný čas (ať už váš osobní nebo ten rodinný kolektivní), to všechno je součástí jednoho celku, našeho života, a proto nám pomáhá, když s jednotlivými prvky umíme pracovat tak, že se doplňují, že jsou navzájem propojené stejnými hodnotami, stejným smyslem, účelem a díky tomu přináší radost, naplnění a spokojenost.

Proto svým klientům pomáhám v životě propojovat smysluplnost a radost.

Čas na život

Vím, že často dřív raději hledáme odpovědi po vlastní ose, než si řekneme "možná by to bylo fajn s někým probrat",
proto se věnuji problematice sebekoučování. Vedu k osvojování koučovacích schopností a upozorňuji na nástrahy, které můžete při sebekoučování potkat.

Koučovací schopnosti považuji za kompetence moderního člověka,
uplatnitelné napříč různými obory i oblastmi našich životů.

Například schopnost usměrňovat svou roztěkanou pozornost, umění opravdu naslouchat, schopnost porozumět, jít do hloubky a klást doplňující otázky nebo schopnost nehodnotit. To je jen část kompetencí, které jsou při koučování důležité.

Pokud chceme mít vztahy založené na respektu,
neobelhávat sebe ani druhé,
rozvíjet své silné stránky a potenciál,
umět zacházet se svými slabinami a své chyby oslavovat jako příležitost učit se,
pokud chceme brát minulost jako zdroj síly a své zkušenosti vytěžit na maximum,
pokud si chceme umět držet hranice, rozumět tomu, proč si je bráníme 
a když už je překračujeme, tak to dělat vědomě a vědět proč,
a pokud si chceme umět věnovat péči, dovolit si odpočinek, regeneraci, dobíjení energie,

musíme dobře znát sami sebe a umět se sebou efektivně pracovat.
To nám pomůže rozeznávat důležité od nedůležitého.

Spousta lidí si uvědomuje, že ukazovat na okolí jako viníka, nepřináší jejich problémům žádné řešení.
Chápou, že pokud chtějí něco změnit, musí začít u sebe, jen často neví jak.
Kouč se změnou umí pomoci, ale pokud není na dosah, je fajn umět se "odkoučovat" sám.

Proto vznikl sebekoučovací seriál

Na cestu sebekoučování se můžete vydat taky
s e-bookem Minikouč do kapsy.
 Získáte ho zdarma >>zde<<
nebo si ho rovnou níže stáhněte :-)