Rozpaky z Vánoc

Poznávacím znamením adventu je radostné těšení se, i hektické přípravy. Cílem bývá mít vše včas hotové, dokonale připravené, zabalené a nazdobené, jakoby se díky tomu měla ta námi očekávaná radost ve všech probudit.

Čekáme na radost, která má přijít někde zvenčí, když si všechny položky odškrtneme.

Jenže pod nánosem všeho toho, co bychom měli, zavaleni tím, co se leskne, třpytí a bliká, tím, co můžeme mít pevně v rukou, co můžeme sníst a co se díky všem těmto charakteristikám zdá být jaksi reálnější, už nezbývá prostor pro obyčejné bytí, spočinutí a spontánní prožívání radosti.

Nevyzařuje z nás klid, ale nervozita.
Jakoby nám už po tom shonu nezbývala energie na to,
chovat se k sobě pěkně.

A tak utíkáme k tomu, co se zdá být snazší, shánět dárky, balit, rozbalovat. Sváteční večeři jíme u televize, aby nebylo ticho a zbytek večera koukáme na pohádky, které známe nazpaměť. Nejsme přítomni.

Když se po takovém vánočním setkání loučíme,
v našich nitrech se rozprostírá jakási hořkost, vyčerpání, smutek
a zklamání, že to nebylo ono…
…že u svátečního stolu chyběla ta radostná jiskra v oku,
kterou jsme všichni očekávali.


Kvůli čemu to nebylo ono?

Všechno máme, ale společný čas trávíme vedle sebe, ne spolu.
V našich mezilidských vztazích je prázdno.


Prázdno, které se manifestuje skrze úhybné manévry, úsečné pokyny a prázdné nebo raději žádné konverzace. A přitom je to právě společná konverzace, kterou vnímám jako čas strávený společně, se společným záměrem – vnímám tě, slyším tě, zajímáš mě.


Často bychom se v našich mezilidských vztazích chtěli cítit lépe, vřeleji, vítáni a přijati (takoví, jací jsme – bez podmínek o tom, jak bychom se měli chovat nebo jaké bychom měli mít názory).

Věřím tomu, že bychom také chtěli, aby se druzí cítili v naší přítomnosti stejně tak – hezky a vřele přijati.

Jenže pokud se rok co rok (návštěvu co návštěvu) motáme v těch stejných scénářích, které přináší tak akorát hádky, kde ten začarovaný kruh přetnout?

Zkuste začít u sebe, u svého zájmu situaci změnit a u svého zájmu hledat řešení.


Myslím si, že to není tím, že bychom už opravdu na konci roku neměli potřebnou energii se zajímat.

Myslím si, že jen nevíme jak na to, že v sobě tu dovednost ptát se a zajímat se nepěstujeme. A ruku v ruce s tím nepěstujeme ani schopnost se zájmem naslouchat.

Zato máme velmi dobře vypěstovanou schopnost hádat se o to, kdo má pravdu :-)


Jenže o čem se spolu máme bavit, když se desítky let známe…

Opravdu si myslíte, že se nemáte se o čem bavit? Nebo už po těch letech nemáte zájem se spolu bavit?

Opravdu si myslíte, že už o svých příbuzných všechno víte a že se není co zajímavého dozvědět?

Pokud zájem máte a jen nevíte jak na to, jsou to právě společně strávené chvíle u večeře (oběda, kávy – doplňte si své), kde máte čas i prostor začít znova pěstovat schopnost se zájmem se ptát a se zájmem naslouchat.

Zkuste dopředu popřemýšlet, co byste se rádi dozvěděli, co byste rádi vy sami pověděli ostatním a třeba by vás jen potěšilo, kdyby se zeptali. Příprava vám příště usnadní poprat se s rozpačitým tichem, až si budete říkat “o čem se spolu máme bavit, když se desítky let známe…”

Foto zdroj: https://www.instagram.com/katering.cz/

Napadají mě tyto příklady:

Znáte sny a přání svých blízkých?
A vědí oni, o čem sníte vy?
Víte, na co se v příštím roce těší?
Nebo jestli mají nějaký nápad, který by rádi realizovali?


Co víte o jejich životě?

Na jakém nejzajímavějším místě v životě byli?
Jaký moment jejich života, nějakým zásadním způsobem změnil jejich pohled na svět?
Zažili někdy v životě nějaké osudové setkání? Jak to ovlivnilo jejich další život?


A co otázky typu kdyby…

Kdyby mohl poslední týden/měsíc/rok proběhnout znova, co by udělali jinak?
Kdyby nezáleželo na financích a časových možnostech, kam by rádi jeli na dovolenou a co by tam dělali? 


Troufli byste si odhadnout jejich odpověď? Nebo se zkusíte zeptat?

Samozřejmě. Nevhodná otázka vás může dostat do nevhodné situace, ale myslím, že bystrý čtenář chápe, že nejde o to, vytahovat u svátečního stolu šťouravé otázky, ale spíš si uvolněně popovídat a sblížit se.

Pokud máte chuť měnit zajeté sváteční stereotypy, ve kterých vám není fajn, jak by se vám líbilo jen se sejít u svátečního stolu a povídat si? Přineste místo dárku nějakou zajímavou otázku, díky které se jeden o druhém něco dozvíte.

Simona Dosedělová
Mým posláním je zpřístupňovat cestu k k radostnému a smysluplnému životu. ♥ Pomáhám svým klientům nacházet rovnováhu mezi prací a osobním životem. ♥ Jsem průvodcem na životních rozcestích, když ve vztazích chybí pochopení a laskavost. ♥ Jsem ve své přirozenosti spíš řešitel než ten, kdo vyčkává. Zastávám tedy variantu, komunikovat spolu důležité věci i když jsou nepohodlné, než se před nimi schovávat a nechat je hnít. ♥ Jsem koučka a lektorka. ♥ Napsala jsem pro vás eBook ZDARMA Minikouč do kapsy >>Více se o mně dozvíte zde >>
Komentáře
  • MINIKOUČ DO KAPSY

    Nástroj sebepoznání, který Vám pomůže najít odpovědi, když jste v koncích!

  • Facebook
  • Instagram
  • Články na webu psychologie.cz
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky