Pracujte, milujte a užívejte si života…

Občas se věci zdají samozřejmé.
Dokud jsme zdraví, možná moc neřešíme, jak zacházíme se svým tělem.
Dokud máme fajn rodinné vztahy, třeba si moc neuvědomujeme důležitost emocionálních vazeb a pak až hádky a nedorozumění nás donutí řešit podstatu sporů, které vedeme.
Chodíme do práce, vyděláváme, máme jakousi jistotu a ukotvení. Žijeme nějakou zajetou rutinou a čas kolem nás běží.

Je možné, že se v té rutinně jednou ráno vzbudíme s neodkladným pocitem zmaru, proč to všechno děláme. Začneme hledat nějaký hlubší smysl a chceme zastavit čas, aspoň na chvíli a zorientovat se.

To, co začne být podstatné, je touha žít, cítit se dobře, mít radost a přestat se pořád ohlížet na to, co bychom měli a co musíme. A my najednou nevíme jak…

Úvahy o tom, zda žijeme naplněný a spokojený život jsou podstatnou součástí našeho bytí.

Problém jménem ČAS

Nemáme čas. Snažíme se stíhat dvacet věcí současně, odkládáme, neplníme sliby ani termíny. Nestíháme se věnovat partnerovi, dětem, přátelům, vlastním rodičům, sami sobě…

Sportovat? Číst si? Co divadlo, kino nebo třeba hra na hudební nástroj? Další vzdělávání a svůj vlastní rozvoj ve volném čase? Mám pocit, že i odpočinek je pro mnohé z nás slovo skoro zakázané.

Stíháte všechno, tak jak byste chtěli? Nebo máte problém to všechno skloubit dohromady? A kde se stala chyba? Špatný time-management nebo nereálná očekávání?

Mezi co dělíte svůj čas a na kolik částí se snažíte rozkrájet sami sebe?

Osobně si myslím, že máme v našich životech mezery. Jsme roztěkaní. Přetížení informacemi. Stěžujeme si na to, jak věci nefungují. Občas hledáme viníky, ukazujeme kolem sebe na lidi, věci a okolnosti, které nám brání v tom, žít šťastný, spokojený, uspořádaný život.

A stejně si nakládáme (necháme nakládat) pořád víc a víc. Sami od sebe očekáváme superschopnosti a pak se lynčujeme za to, že se nám nedaří.

Upínáme své pohledy do budoucnosti k lepším zítřkům a dnešky necháváme běžet bez povšimnutí kolem.

Žijeme v systému, kde dělíme své dny na třetiny (když se zadaří) – 8 hodin práce, 8 hodin spánku a 8 hodin na všechno ostatní. A co do toho všeho ostatního dokážeme nacpat? Dojíždění do práce, péči o děti, domácnost, zahradu, partnera, o sebe, sport, nějaké kulturní vyžití… Však si doplňte sami…

Vedle toho máme představy o tom, co bychom si přáli. S malými dětmi si hrát, s velkými si povídat (o jejich životech), ne jen překontrolovat, co bylo ve škole. S partnerem strávit krásný čas spolu, ne jen existovat vedle sebe. Občas se zavřít někde sami a mít čas jen pro sebe. Občas se taky jenom bavit nebo jenom odpočívat.

Mám neodbytný pocit, že všechno tohle se do těch zbývajících 8 hodin nemá šanci vlézt a napadají mě dvě otázky:

  • Co z toho, co chceme a potřebujeme ke své spokojenosti, a nevleze se do každodenního sprintu, odkládáme na víkend, na dovolenou nebo prostě až bude čas? A co z toho nakonec odepíšeme úplně, protože ten čas prostě není?
  • Druhá otázka zní, jestli by z toho každodenního sprintu nešel udělat příjemný klus a zvládat v tomto tempu to, co je důležité?

Jde o velká témata života každého z nás. Jedna moje klientka to shrnula slovy: Jak s tím vším žonglovat tak, aby jedna věc nepoškodila druhou?“

Tak jak s tím žonglovat?

I přesto, že jsme schopni řešit spousty různých komplikovaných problémů, se zdá, že jednoduché odpovědi na závažné otázky o tom, jak to všechno vlastně může správně fungovat, ku prospěchu mě a ku prospěchu ostatním, ne a ne najít.

Jako dobrý začátek se mi zdá, začít jinak přemýšlet o svém čase a o tom, jak v tom čase zacházíme se svou energií. Ptát se, kde a jak ji získáváme a kde a jak ji spotřebováváme.

Zkuste to třeba touto cestou:

  • Zamyslete se, čemu denně věnujete kolik svého času?
    A potom kolik energie do jednotlivých činností vkládáte?

Může to vypadat třeba takto:

Svůj energetický příjem a výdej si označte pro vás srozumitelnými hodnotami (např. na škále 1 – 10, pomocí procent, vybarvením políčka apod.) A zkuste si s tabulkou chvíli pohrávat, zamýšlet se, dělat si poznámky a přepisovat.

  • Jak se vám vaše vynaložená energie u jednotlivých činností vrací zpět? (Zůstáváte v plusu, v mínusu nebo je výdej srovnatelný s příjmem? A jakou další informaci vám toto zjištění dává?)
  • Šlo by něco z toho, co vás vybíjí, vyřadit? Nebo dělat jinak?
  • Bylo by možné dělat víc toho, co vás nabíjí?

Tabulku výše jsem si dělala pár let zpátky sama pro sebe, když jsem chodila do práce 9-17. Jiný systém jsem zařadila na volné noze a ještě jiný teď na mateřské.

A pokud se ptáte, jestli byl každý můj den takový? Jasně že ne. Ale přiblížilo mě to k mému ideálnímu stavu. Důležité je to, že jsem nakonec díky pár uvědoměním začala ve svém životě dělat změny tak, abych si nestěžovala a změnila to, s čím jsem nebyla spokojená. :-)

Je jasné, že naše životy nejdou nacpat do takovýchto tabulek a spočítat je jednoduše jako 2 + 2. Ale můžeme ty tabulky sami pro sebe brát jako nástroj, který nám umožní zamyslet se nad svým denním rytmem z jiné perspektivy. Věci se totiž při přenesení na papír zdají najednou jiné, než jaké byly v našich představách. Pak i takové banální cvičení, může přinést zajímavá uvědomění.

Snažit se ustavičně žonglovat ve sprintu se vším, co se zdá nutné a ignorovat, že se energeticky dostáváme do záporné bilance, může mít rozvratný dopad na náš život. Když místo toho zkusíme identifikovat to, co nám víc přináší, než bere a je v daný čas opravdu důležité, věřím tomu, že najdeme i vlastní způsob jak to všechno zvládat v příjemném klusu.

Máte z toho zamotanou hlavu? Nevěšte ji a stáhněte si zdarma

Minikouče do kapsy :-)

Doporučení:

Hezkou metaforu používá Radvan Bahbouh ve své knize Pohádka o ztracené krajině – Psychologie sebekoučování, kde tuto energetickou bilanci přirovnává k našemu vnitřnímu účtu. Doporučuji přečíst a nechat se inspirovat :-)

Simona Dosedělová
Pomáhám najít cestu z ne-času, ze života, kdy nestíháte, nemáte čas.

Znám způsob, jak z chaotického pobíhání mezi povinnostmi, zachraňováním skomírajících vztahů a smutným pohledem za svými nenaplněnými sny o odpočinku, vytvořit fungující systém a najít tak cestu ke spokojenému a vyrovnanému životu.

Jako koučka naslouchám, podporuji, stavím výzvy i bezpečné prostředí, abyste mohli zažít ten pocit úlevy, když "TO" řeknete nahlas a nenecháte to v sobě shnít!

A protože taky vím, že často dřív raději hledáme odpovědi po vlastní ose, než si řekneme "možná by to bylo fajn s někým probrat", věnuji se problematice sebekoučování a učím, jak si osvojit koučovací schopnosti, jak je uplatňovat sám na sebe a jaká úskalí to obnáší.

Napsala jsem pro vás eBook, který si můžete stáhnout zde: Minikouč do kapsy >>

A víc se o mně dozvíte zde >>
Komentáře
  • MINIKOUČ DO KAPSY

    Nástroj sebepoznání, který Vám pomůže najít odpovědi, když jste v koncích!

  • Facebook
  • Instagram
  • Články na webu psychologie.cz
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky